27. 7. 2020

CESTUJEME DO ČESKÉHO RÁJE

Ahoj!

Po delší době se hlásím s dalším cestovním příspěvkem. Bohužel jsem se nedostala k dalším článkům o tom, jak jsme byli s Flokim třeba v Liberci a na Ještědu nebo na vodě, což bylo už v roce 2018. Třeba se k tomu někdy dokopu, doufám, že jo, protože by to mohly být články docela přínosné. Teď ale už k našemu výletu do Českého ráje a Prachovských skal.


Na výlet jsme se vydali s Honzíkem, jeho ségrou Móňou a jejím přítelem Patrikem. Cesta autem byla trochu náročnější, protože jsme nevychytali místo pro Flokiho na sto procent, ale naštěstí trvala zhruba hodinku a jelo se pořád rovně. Na dvě noci pod stanem jsme toho teda měli, jak kdybychom tam měli být minimálně týden. Floki jel v kufru a všechno zvládnul na jedničku, i když je zvyklý spíš cestovat vepředu se mnou mezi mýma nohama, nebo ještě líp, na zadních sedačkách se mnou.


Přijeli jsme do kempu Pension & Camp Český ráj kolem sedmé, osmé hodiny večer, v pátek, a kemp nás příjemně překvapil. Součástí je rodinný penzion s restaurací, kde čepují dva druhy piva za 31,- a 32,-, což byla jedna z těch důležitějších věcí. Kemp je obohacen o několik chatek v zadní části, bazén, hřiště na plážový volejbal, a v sekci pro stany byly různé stromy a keříky, takže by měl každý dost soukromí, i kdyby byly stany nalepené na sobě (což v našem případě naštěstí nehrozilo, plus jsme si vybrali moc příjemné místo na rozložení stanů).

Flo je na stanování celkem zvyklý. Byl se mnou tenkrát ve Svojkovicích a pak na zmiňované vodě, jenže mi nedošlo, že před dvěma lety byl o něco menší a o něco méně tlustší. S Honzíkem jsme se teda do mého stanu vešli jen taktak, mít v něm ještě naše tašky, tak spíme asi nohama ven. Floki totiž po stanu v noci pochodoval, v šest ráno pravidelně zakňoural, tak jsem ho rozespalého vždycky jen vypustila ven, aby se vyčůral, a potom s mokrýma packama zase nakráčel do stanu a uvelebil se tam, kde se mu zrovna líbilo (nehledě na to, jestli to bylo na našich nohách nebo nás vytlačil doprostřed nebo k úplnému kraji, kde začala stanem kapat ranní rosa). V tu chvíli jsem si uvědomila, že bude potřeba jiný stan, o něco větší, minimálně pro tři lidi. Floki má totiž 48 kilo. Budu taky potřebovat klasický tyčkový, ne takový ten, kterým hodíte a pak ho jen přikolíkujete. Teda takhle, on je super, jenže tahat ten obrovský lítající talíř, který se z něj po složení stane, je docela za trest. Každopádně mi krásně posloužil na fesťáku i na vodě.
Hned první večer po příjezdu jsme se uvelebili na trávě před restaurací s penzionem. Padlo několik piv, Floki pozoroval, co se kolem děje, a když se začalo stmívat, přesunuli jsme se k venkovnímu stolku, dali si vodní dýmku, něco málo zakousli a zapíjeli pivem.

Druhý den, v sobotu, jsme se vydali na procházku Prachovskými skalami. Čekala jsem fajn, nenáročnou procházku, ale místo toho nás čekalo šplhání do strmých a kluzkých kamenných výšek, které jsme pak samozřejmě i museli slézt dolů, výšlap na vyhlídky, průlezy pod skálami a další "pasti". Bylo to ale naprosto super a ani ne tak náročné, na druhou stranu to bylo hezky obohacené a rozhodně ne nudné. Počasí bylo krásné, nebyl pařák, ale v žádném případě ani zima, Floki byl neskutečně šikovný a procházka moc příjemná. Šli jsme po zelené značce, která nám čas od času ukázala menší odbočky na vyhlídky, které byly jinak značené, a mohli jsme se rozhodnout, zda se na vyhlídku půjdeme podívat, nebo budeme pokračovat dál. A to je super. Potkali jsme spoustu lidí, ale naštěstí nikde nebyly fronty a davy, což bylo samozřejmě velmi příjemné. Vyhlídky byly nádherné, sluníčko svítilo a na konci zhruba tříhodinové procházky jsme se občerstvili a jeli zpátky do kempu.

Floki padnul, byl úplně hotový. Večer jsme si rozložili deku opět na fleku před restaurací, na trávě, hráli Prší a poslouchali pár starších pánů, co přijeli békat a hrát na kytary. Bylo to zase super. Večer padla u stanů na trávě další dýmka a jakmile se ochladilo, šlo se spát. Ráno nás čekala snídaně, balení stanů a věcí a cesta domů.

Bylo to absolutně super! Počasí vyšlo na jedničku, pivo bylo levné a dobré, Floki šikula, skvělá společnost parťáků, co jsem měla kolem sebe, povedená procházka skalami a stanování, které zbožňuju. Doufám, že zase brzy podnikneme s Flokim něco podobného.






2 komentáře:

  1. Cestování se zvířátky je super. Ale ono je to dneska taky o tom, že čím dál tím méně ubytování to prostě umožňuje. Bohužel. Jako chápu špatnou zkušenost, ale přeci to není tak nějak pro všechny stejně, ne? :) Nebo jak to máte vy? Nám udělaly radost v poslední době Apartmány Horní Bečva, kde byli s naší smečkou úplně v pohodě. :)

    OdpovědětVymazat
  2. Taky s námi jezdí náš pes všude. Jen mě mrzí, že jsme ho dostatečně nevycvičili a neposlouchá na slovo, takže musí mít všude vodítko . Umí na něm chodit, netahá, ale prostě mě mrzí, že nemůže chodit volně, jako třeba jiní psi. Ale to už je teď jedno. Na to jsme měli myslet dřív.

    OdpovědětVymazat

Děkuji za každý komentář!