8. 4. 2016

JAK SE ZBAVIT PSA SNADNO A RYCHLE

Jsem vytočená. Hodně, hodně, hodně moc vytočená. A tenhle článek si prostě neodpustim.

Každej den vidím na internetu a na fórech na vintedu, jejichž čtením zaháním nudu v práci, milion zpráv a příspěvků o tom, že „kamarádka“ se musí zbavit pejska, tak si ho někdo vemte, jinak půjde do útulku. Jenže do útulku nevezmou jen tak nějakýho psa, takže „půjde do útulku“ rovná se „skončí přivázanej u stromu v lese, případně bude volně běhat po ulicích, nebo ho někdo hodí přes plot útulku a tu máte, starejte se“.

No je tohle normální?


Ať už si člověk pořizuje psa, kočku, králíka, nebo i blbýho křečka, je to živej tvor a zavazuje se, že se o to zvíře bude patřičně starat a nevyhodí ho z domu, jakmile ho přestane bavit. Představte si třeba to, že by rodiče přestalo bavit dítě, jakmile vyroste a už neni tak roztomilý (teda malý děti obecně nejsou roztomilý, sorry not sorry, ale lidi se nad nima z nějakýho nepochopitelnýho důvodu rozplývaj, a pro moralisty, co si musej za každou cenu rejpnout, ANO, můžu porovnávat psa a dítě, protože za oba dva živý tvory má jejich pořizovatel / rodič / majitel / páníček ZODPOVĚDNOST).

O co mi tady jde a proč píšu ve vší nasranosti tenhle článek, je jediná věc;
PROČ?

Title: Happiness Have you ever meet a Golden Retriever who wasnt radiating happiness? This is a PRINT of my original watercolor painting of:• Proč si někdo pořídí psa, aniž by na něho měl čas, mohl mu věnovat dostatek času, dát mu lásku, hrát si s ním a ukojit jeho touhu po pozornosti?
• Proč si někdo pořídí psa, když ví, že se bude stěhovat / nastupovat do školy nebo do práce a nebude stíhat se o něj starat / nemá stabilní příjem / má malý děcko nebo alergika v rodině / má sousedy, kterým vadí například psí štěkot?
• Proč si takový člověk nepromyslí, že je to závazek na deset, patnáct let a to, jak dlouho pes bude potřebovat péči nezávisí na tom, jak dlouho bude pes bavit majitele?
• Proč takovému člověku nedojde, že pořídit si psa není jen o tom ho koupit, chodit s ním ven a kupovat mu žrádlo?
PROČ???

:V souvislosti s pořizováním psa mě napadá ještě jeden případ, kdy se mi otevírá nůž v kapse. Někdo si usmyslí, že si koupí ježka, protože ho viděl u mě na blogu, tak mi napíše, celej šťastnej, protože mu asi už došly nápady na instagram a potřebuje fotit něco zajímavýho, protože morče nikoho nezajímá. Takových případů bylo víc, to si nevymýšlím. Konkrétně mi psala jedna velevážená blogerka z „Elite bloggers“, že si díky mému blogu pořídila ježečka, o týden později mi přišla zpráva o tom, jak se o něj má vlastně starat, čím ho krmit a tak podobně. Když jí přestal bavit a stěhovala se pryč, ježečka se ujala „hodná teta“, protože dotyčná asi zjistila, že to neni zas tak srandovní zvíře a moc zábavy si s ním člověk neužije. Pokud nevíte o kom mluvím, je to jedno, pokud to čte, tak hola, chica guapa. Další ze zpráv - „teta pořídila mojí čtyřletý sestřenici ježka a neví co znamená, když se naježí a fučí“. Za to neviním autorku zprávy, ale imbecilní tetu, abychom si rozuměli, protože to je základní věc, jejíž význam by měl majitel ježka znát.

Omlouvám se za sprostý slova předem, asi dostanu tsunami výhružnejch zpráv a nenávisti, ale, do háje, jste uplný idioti?

Nemluvím ke svým čtenářům, mluvím k těm, kteří se takhle chovají, pořídí si zvíře a pak se o něj nestaraj a vymejšlej výmluvy, aby se ho zbavili a ještě aby nejlépe ostatní litovali páníčka, že se v takové situaci ocitl. Něco jako „prodělala jsem mozkovou obrnu, můj bratr zemřel ve válce v Sýrii a můj manžel se bez jediného slova odstěhoval do Nigérie, změnil barvu pleti, pohlaví a jméno a nechce se mnou mít nic společného, a já jsem ochrnutá od krku až po prsty u nohou a nemám se jak postarat o svého psa.“ Protože „sousedům vadí štěkot, mam malý děcko, stěhuju se a nemůžu si s sebou vzít psa“ je moc mainstream a ohraný.

Pokud někoho tenhle článek na mym blogu pohoršuje, tak to má blbý. Já jsem se jenom chtěla vyjádřit k tomu, co mi vadí, potřebovala jsem to vyventilovat, vypsat se z toho. Jaký na to máte názor vy? Máte s něčím takovým taky zkušenost?

:

21 komentářů:

  1. Líbí se mi, jak bez okolků vyjadřuješ svůj názor :D. V tomhle s tebou naprosto souhlasím, když si sakra člověk pořizuje nějaký zvíře, tak ať se o něj pak stará, protože to není jen nějaká hračka! Zaujala mě zejména jedna věc - pořizovat si zvíře jen kvůli tomu, aby člověk vypadal kůl? Ehm, tak to fakt ne, to snad ani nepotřebuje komentář |-(.
    Catamount

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, El, no, s postupem času se mi nějak pusa začala prořezávat :D. A souhlasím :).

      Vymazat
  2. Tohle taky zrovna moc nepobírám a ačkoliv jsem sledováním různých násilných filmů (a South parku :-P) dost otupělej, dívat se na to nebohý štěně, jak venku bez pána kňučí a smutně pobíhá po silnici... z toho je mi na nic.

    Podle mě jde zkrátka o to, že to spousta lidí bere jako hračku. Průser je v tom, že každá hračka časem omrzí. Jenže narozdíl od panenky se pes (chceš-li ježek) jen tak nedá odhodit do kouta. A když se to nezvládá, je to blbý a logicky se toho bříměte chtějí nějak zbabit.

    Úplný vrchol stupidity pak je, když s podobným přístupem a lehkovážností lidi přistupují k dítěti. A pak čumí jak sůva s nudlí, že to nezvládají. To se mi už otevírá kudla v kapse, zapaluje plamenomet a startuje motorovka...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně, Páťo, děkuju za vyjádření, já na to mam stejnej názor. Lidi podporujou množírny a kupujou zvířata bez toho, aniž by přemýšleli do budoucnosti. A je to tak i s dětma, podivej, kolik je zoufalejch rozvedenejch maminek a kolik manželství končí rozvodama, ale to jsme zase jinde...

      Vymazat
  3. Vzpomínám si na případ, kdy si moje "kamarádka" pořídila s přítelem psa. Chvíli ťuťu ňuňu a pak najednou vidím, že shání, komu by psa strčila. Pátrala jsem (čti pohrotila jsem ji) a prej se s přítelem rozešli, on psa nechce a ona kvuli vzpomínkám taky ne. Nutno říct, že moje kamarádka to neni a po hrotech co se na ní svalili ode mě si mi blokla. My s přítelem už nějakou dobu psa (nebo jiné zvíře, to sme se pořád ještě nerozhodli) plánujem, ale jelikož máme stále mozek kde má být, oba víme, že teď by sme tu péči nezvládli. A s dětma je to úplně stejné. Když vidím, kolik holek v mém věku je těhotných a přitom teď tak tak vyšli školu a kolikrát jsou s "tatínkem" pár měsíců, když se rozhodnou do toho praštit. Pro mě nepochopitelné a smutné.

    www.andysbookworld.blogspot.com

    OdpovědětVymazat
  4. Krásný a upřímný článek! Upřímnosti totiž chybí a když to píše někdo jako TY tal se to super čte...

    OdpovědětVymazat
  5. The truth has been spoken. Ne, vážně... cítím se úplně stejně, jako ty. Máme doma dva nalezený kocourky, co někdo vyhodil jako koťata, pak jsme našli a chvíli se starali o jednu další nalezenou kočičku, co dokonce čekala koťátka - i tu bychom si nechali, ale ta koťátka už bychom ustarat nezvládli, bohužel. A můžu pokračovat - další nalezený kocour, tentokrát už dospělý. A pak ještě jedno koťátko, kterému jsme zařídili domov u hodné postarší paní, která se o něj opravdu vzorově stará. Nemluvě o tom, že jsem minulý rok na podzim našla krabici s dalšími dvěma koťátky... A to jsou jen kočky z okolí, nemluvě o dalších, že ano.
    Ne, nechápu to. Lidi by se opravdu měli zamyslet, než si zvířátko pořídí. Je to velká zodpovědnost a zvíře skutečně NENÍ věc. Neexistuje, že když už nás nebaví anebo si s ním nevíme rady, že ho necháme prostě být. Když si chci pořídit nějaké zvířátko, pečlivě si o něm nejdřív něco zjistím a pořádně upřímně snad zvážím, jestli to utáhnu, ne? Budu mít čas? Zvládnu se o něj starat? Lidi jsou občas vážně hrozně svině...

    OdpovědětVymazat
  6. Když mám jednoho pejska doma asi 12 let jeho života (krom prvních pár měsíců), tak na mě se nezlobíš?

    OdpovědětVymazat
  7. Mám úplně stejný názor. Pes má taky city, emoce, jenže to toho člověka vůbec nezajímá, když má svých "problémů" dost. Pak už je pes úplně vedlejší. Člověk, když už to nedomyslí a pak má nějaký problém, měl by to promyslet a zkusit najít cestu, jak si pejska nechat u sebe. :)

    OdpovědětVymazat
  8. Jo, jo, konečně! Konečně to někdo takhle napsal! Nechápu tyhle lidi... já jsem měla docela dost zvířat (ok hlavně králíky, morčata, ještěrku, křečka a ted máme dvě kočky a rybičky)... každopádně vždy jsem si o tom zvířeti zjistila, co nejvíce informací. A jako jo, párkrát jsem taky dala králíka babičce, protože mě přestal bavit (dodnes se za to stydím), ale byla jsem malá (asi 3-4 roky) a jako hodně hodně jsem si h vyřvala. Každopádně vím, že jsem udělala chybu. A tak teď si žádné zvíře nepořizuji a kdybych si náhodou měla nějaký pořídit, zjsitím si alespoň základní informace a pak se taky vlastně kouknu na to, jestli vůbec budu mít čas se o něj starat... fakt mi příjde hrozný, jak si lidi kupují zvířata a to do nedávna ani nevěděli, že se to zvíře třeba může chovat i doma (ted tak trochu koukám na toho ježka :D).
    Fakt skvělý a pravdivý článek! :)
    DENYII

    OdpovědětVymazat
  9. Taky mě to vytáčí. Když si pořizuju zvíře, musím s níám přece počítat i do budoucna! Nedokážu si představit že bych někdy nějakého svého mazlíka jen tak dala pryč. Všechny zvířátka, co jsem kdy měla byly až součástí mě a neměla bych srdce na to, na co ho tolik lidí má a to dát ho jen tak pryč. Vždycky je řešení, když člověk chce a ne že se někdo ani nesnaží. >.<

    Days of Daysy

    OdpovědětVymazat
  10. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já s tebou souhlasím, na druhou stranu musím říct, že ačkoliv jsem obrovským zastáncem zvířat všeho druhu, například krávy jsou chované pro mléko a na maso. Jinak nemají na světě využití, jsou námi domestikované a prostě už to tak je, že jsou chované na maso, totéž prasata, ačkoliv tyhle zvířata mám moc ráda (ale z masa jím jen kuřecí), prostě by bez nás tenhle druh vyhynul úplně. Samozřejmě je rozdíl mezi tím, jak se k nim na jatkách chovají. Kdyby ty krávy žily v dobrých podmínkách a zabíjeli je bezbolestně, "humánně" a ne krutě a bolestivě, bylo by to taky o něčem jiném...

      Vymazat
    2. Tento komentář byl odstraněn autorem.

      Vymazat
    3. My jsme (bohužel) na vrcholu potravního řetězce. Filozofovat o smyslu života nebudu, na to nemám dost promile... A krávy byly vyšlechtěny pro tyto účely, takže se obávám, že by bez nás nejen že nežily na jatkách, ale nežily ani mimo jatka... ty budeš asi veganka, viď? Nemám proti nim nic, jen mi vadí, jak to všem musí cpát pod nos...

      Vymazat
    4. Tyjo, krávy by nevyhynuly, nebo alespoň většina plemen ne. Třeba belgický modrý určitě, protože se množí jen císařským řezem, kvůli všem těm svalům. Ale chápu, co tím myslíš, rozhodně by klesl počet, celosvětově klidně na nějakých 10%. A možná by se ty přešlechtěné krávy na mléko zas křížily s masnými, aby neměly tak v háji tělo. Protože současná dojnice uživí svou produkcí 5 telat, což není přirozené a ničí jim to metabolismus, vemena, struky, ale i paznehty svou vahou a klouby, protože tele by od nich pilo celej den, ale podojit se chodí jen 2x denně a to i když je to řízeno roboticky. Takže se s tím tahaj celej den a celou noc. Fakt na nic. No a pak je tu odnos půdy, který teď nikoho nezajímá, ale možná s novou vládou to bude opět téma k zamyšlení. Právě organická hnojiva jsou účinnější a zabraňují odnosu půdy daleko lépe než anorganická hnojiva původem obvykle z ropy. Proč? No představte si kravské lejno, jak padne do písku, tak na sebe nalepí všechny ty anorganické krystalky, protože svou strukturou líp drží vodu, což je dokonalá půda pro kytky, a to chceš.
      Jatka jsou většinou až vrcholem toho utrpení jménem živočišná výroba, nebo zemědělství. Ale to se tu asi vůbec řešit nemá a nedá.

      Vymazat
  11. Naprosto souhlasím se článkem. Bohužel lidé v dnešní době nějak neumí myslet dopředu a jak se zdá, tak ani nemají vyvinutý smysl pro zodpovědnost za živého tvora. Nechápu to. Já třeba toužím po psovi od smrti mého posledního zlatíčka. Bohužel kvůli jiným problémům jsem šla na alergologii, kde mi zjistili mimo jiné téměř vypuklou alergii na zvířecí sliny. Takže já vím, že dříve než budu mít barák se zahradou, kde by pes mohl být v kotci, si psa nepořídím, protože bych neměla to srdce dát toho miláčka pryč. Vede mě to k otázce. Jsou lidé vůbec schopni milovat? Při představě, že bych měla dát pryč svého nejlepšího přítele mi puká srdce bolestí nad tou ztrátou a to pejska již hodně dlouho nemám. Nevím, je to hloupé a necitlivé to lidské jednání.

    OdpovědětVymazat
  12. My jsme k naší Elišce přišli tak, že byla známými nalezena přivázaná v lese u stromu. Pravděpodobně i týraná jelikož dodnes se bojí jen když lehce zvýšíme hlas.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Chudinka malá, věřím, že se má teď krásně :-)

      Vymazat
  13. Jooo, na proč se taky snažím přijít. Proč si pořídí zvíře. Došla jsem jen k náhlému záchvatu emocí, nadšení a k tomu, že většinu věcí u druhého proč, člověk neví anebo není schopen promyslet. Sousedi si na štěkot nestěžují, dokud ho neslyší. Stabilní příjem jasně, ale pokud nejsem svůj šéf, OSVČ nebo státní zaměstnanec, tak si příjmem jistá být nemůžu. Upřímně si myslím, že většina dětí a potažmo dospělých, je tu náhodou, díky alkoholu, nebo nějaké obří párty. Málo kdo je plánovaným rodičem a to jsem v sociální bublině zodpovědných a vzdělaných lidí (takže s tím výhledově počítaj, ale teď ještě ne). Takže jak z toho vyšachovat dítě a případné alergie, fakt nevím, krom potratu a to je pro většinu lidí tabu. Taky venčení si každý představí za slunného odpoledne někde v parku, ale ne za deště na cvičáku nebo ráno v zimě, případně po 12h směně, kdy usínáte ve stoje a ostatní členové rodiny spí a na vás zbylo vzít 4 tlapky ven a zrovna, když chytl stopu háravé fenky. Prostě boží.
    Za mě: myslela jsem, že budu studovat v rodném městě, nebo že si najdu bydlení se psem (ne nedalo se najít nikde, ani se psem ani bez, ne že bych kvůli tomu svojí fenku opustila, ale aspoň by to zúžilo výběr školy, kam jsem šla studovat). Pak se nabídla možnost jet do zahraničí, zas jsem zvažovala destinaci, aby to má postarší společnice zvládla, přesně souhlasím, že najít ubytování se psem trvalo 3x dýl. Ale jde to, protože představa, že bych jela někam bez ní je prostě absurdní a nemyslitelná. Úplně stejně reálná mi přijde možnost nejet studovat, nebo zůstat v rodném městě, pokud by to bylo jediné místo, kde bych měla ubytování.
    Takže si říkám, že je prostě moc psů, moc štěňat, moc vrhů a málo zodpovědnosti, vytrvalosti a ohleduplnosti, aby se lidi dokázali starat o své svěřence až do vysokého věku.
    Taky často potkávám lidi s dětmi a pitbuly, takový ten typ lidí, co by neměl mít ani zlatou rybku natož psa, natož pitbula, natož dítě. A není zákon, nařízení ani omezení v chovu, které by mu bránilo mít psa nebo dítě. A nejspíš ten člověk žije v sociální bublině lidí, kteří mu to nerozmlouvají.

    OdpovědětVymazat
  14. Já prostě moc nerozumím tomu, že má někdo potřebu se pejska zbavovat. Respektive tak ať si ho ti lidi nekupují, vyzkoušejí si třeba tak, že si ho vezmou z útulku na pár dní a pak sami uvidí. Ostatně ti pejsci z útulku jsou občas fakt ňuňani. My máme taky jednoho odtamtud. Manžel jezdil do jednoho dělat servis šroubového kompresoru a jednoho dne prostě přijel domů se štěnětem. :)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za každý komentář!